tokio hotel und Declan

CO TO MÁ ZNAMENAT??

Tom odtáhl Markétu pryč, přitom ji surově držel za zápěstí.

   „Pusť mě ty, idiote! To bolí!“ ječela na něj Markéta.

   „Sorry, kotě, ale musím s tebou mluvit.“

  „A o čem? Já s tebou nechci mluvit o ničem!“ zařvala mu Markéta do ucha. Tom se zastavil. Přitáhl ji k sobě a objal kolem pasu a ona mu nemohla utéct.

   „Co po mně chceš?“ chtěla vědět. V tom do té chodby vletěli Gustav a Petra. Gustav, jelikož s Markétou chodil, byl mimo.

   „Co to děláš?“ zařval Gustav na Toma. Tom pustil Markétu a ona utekla se schovat  za Gustava. Tom tam jenom stál a měl andělský pohled „svatoušek“

   „No já jsme jenom chtěl mluvit s Markétou,“ řekl Tom.

   „Jo a to si ji k sobě přitáhl,“ odpověděl mu na to Gustav.

   „To ona,“ řekl Tom.

   „Co ona?“ nechápal Gustav.

   „Ona si mě k sobě přitáhla,“ řekl Tom. Gustav se otočil na Markétu, odžduchl ji a odešel. Markéta za ním utíkala a křičela: „Gustave, stůj, já ti to vysvětlím. Není to tak jak si myslíš!“

   Ale Gustav ji neposlouchal a šel do hotelu. Petra tam zůstala a fakt hustě sjela Toma a pak se otočila a šla za Billem. Bill nechápal, tak mu to vysvětlila. Markéta to zatím Gustavovi v hotelu vysvětlovala.

    „Já jsme myslel, že mě s ním podvádíš,“ řekl Gustav.

   „Ne, já miluju tebe, to bych ti nikdy neudělala,“ bránila se Markéta.

   Když se to všechno dozvěděl Bill, šel za Tomem se zeptat, proč to udělal. Večer šel Gustav za Tomem.

   „Co chceš Gustave?“

   „Já myslel, že se Markétě omluvíš.“

    „Já se jí mám omlouvat? To snad ona ne? Ona mě svedla,“ řekl Tom na svou obranu, čímž Gustava vytočil a Tomovi jednu natáhl a pak odešel zpátky do jídelny. Cestou potkal Billa a ten se ho ptal, jestli už jde Tom.

   Gustav: „Já nevím, nemluvil jsem s ním.“

   Bill šel nahoru za Tomem.

   „Co se ti, proboha, stalo, Tome?“

   „Nic, jenom jsem dostal přes hubu od teplouše.“

   „Bože, dyť máš na tváři modřinu, pojď já ti to zamaskuju.“ Tak šli do koupelny. Tam mu Bill zamaskoval tu modřinu.

    Mezitím Markéta seděla ve svém pokoji a brečela. Georg zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Markéta mu padla kolem krku.

   „Ach, Georgi, já jsem trak nešťastná! Gustav mi nevěří, že mě Tom svedl. A ten parchant mu tvrdí, že jsem ho svedla JÁ!“

   „Počkej, počkej, tohle fakt řekl Tom?“ ujišťoval se Georg.

   „Jo.“

   „Teda, tohle bych od něj fakt nečekal?“

   „Ne? Tak to seš dost naivní. Je to kretén a debil a idiot a dement a… a…  a já už nevím, všechno. Přitom Gustava miluju.“

   V tom tam vešel Gustav. Když viděl Markétu, která se plazila po Georgovi, strnul.

   „Ahá a já Tomovi jednu natáhl. Nejdřív svedeš jeho a teď Georga. To jsem rád, že vím, jaká jsi ve skutečnosti d****!“ A odešel.

    Markéta pustila Georga a běžela za ním.

   „Gustave, Gustave, počkej! Není to tak! Špatně sis to vyložil.“

    „Čéče, ona má pravdu. Nic mezi námi není,“ vešel tam Georg. „Mluví pravdu,“ řekl pevně.

    Gustav se podíval na Markétu.

    „A co Tom? Toho jsi nesvedla? Dej mi pokoj!“ odešel pryč.

   Dole v jídelně narazil na Billa a Toma. Došel k jejich stolu.

   „Hele, Tome, chci se ti omluvit za tu ránu, co jsem ti dal. Markéta je ve skutečnosti pěkná d****. Teď jsem ji přistihl v pokoji jak objímá Georga.“

   „Dyť sem ti to říkal,“ řekl Tom a v duchu byl rád, že si zachránil krk. Usmířil se s Gustavem.

    Samozřejmě tohle nesedělo Billovi.

    Věděl, že Markéta není taková ve skutečnosti. Vstal a odešel, i když za ním volali Gustav a Tom, kam jde.

   V polovině cesty narazil na Markétu.

   „Hele, s tebou jsem chtěl mluvit,“ řekl Bill a odtáhl Markétu do jeho pokoje

    „Slyšel jsem, že jsi sváděla Georga.“

   „NE!“ vykřikla Markéta, „To není pravda. Já jsem mu padla kolem krku, to ano, ale vysvětlovala jsem mu, co mě trápí. To Gustav si to špatně vyložil. A co se týče tvýho bráchy, je to hajzl! On nakecal Gustavovi, že jsem ho svedla, ale tak to není! To ON sváděl MĚ a Gustavovi řekl, že jsem ho sváděla já, aby si zachránil krk. Je to parchant. Přitom Gustava šíleně miluju.“

     „Takže takhle to bylo. A mluvíš pravdu?“

     „Tobě bych, Bille, nikdy nelhala. To ti může říct i Petra.“

   „Dobře,“ řekl Bill, vzal ji kolem ramen a odtáhl do jídelny, kde seděli Gustav s Tomem a řehtali se. Bill okamžitě Tomovi natáhnul a on nechápal, co se děje.

     „Co blbneš?“

     „Tak a teď řekni, jak to doopravdy bylo.“

   Tom se zatvářil provinile a podíval se Gustavovi do očí. Když domluvil, Gustav mu taky ještě jednu natáhnul.

   „Ty jsi ale hajzl.“ Pak se podíval na Markétu. „Promiň, jestli jsem ti nějak křivdil,“ řekl a objal Markétu kolem pasu a políbil ji.