3 díl
3)díl
Ketýs stavej dělej dem do školi.Zářila jsem jako sluničko neboťjsem věděla že ho dneska zase uvidim Billa.Pytris.Ty se ňak podezdřela těšíš do školi?.co se děje??"Nic jenom se těšim do školy.Ty segra co jsem to včera vyvaděla pls řekni mi to skoro nic si nepamatuju."jo povim ti to cestou,a chtěla jsem ti řict,že stebou nebudu hrad tu hru,já prostě nedokážu Billa jenom využít víš včera sme si povídali a já...prostě nemužu,promiň."moment snad ses nezamilovala?"a i kdyby takl je to moje věc ne?!jo odpoledne se máš stavit u Gustava.Tak poď už jinak přidem pozdě.no a co já nejsem ještě oblečená a 1hodinu máme Ropuchu,tak kam spěcháš.No tak jo no,ale na 2hodinu už dem jasný!!!"JO.,no a kyž jsme tak doma tak mi to řekni.Tak jo.Bylo to asi takhle.......
Bill a Tom
héj bracha fak se ti tam do te školi chce??jo těším se na Andílka."počkat na kterého?no na mojeho Pytríska."co jak to viš že se tak jmenuju,řekla mi to a ta jeji segra je Keta."takže já si včera užíval smím koťatkem Ketýskem."No tak pohni kostrou Bille až už jsme ve škole.Jo prosímtě Bille kdo mi to včera rozbil hubu."počkat Tome ty si nepamatuješ co si včera děla?"no něco málo."No tak to máš fakt úpo dobrý.
Tak teda jdeme do školy a oba sme v dobrý náladě, teda hlavně brácha, páč se už těší na svýho andílka Ketys a já se tešil až uvidím Pytris, ale ona je můj andílek… Přijdem do školy celí natěšení, až konečně uvidíme naše miláčky, ale ony nikde. Tom začal okamžitě panikařit, co se děje a kde jsou a já se začal bát. No dobře, dlouho je neznáme,ale oba sme se do nich zamilovali. „Bille, já je tu nikde nevidim!“ začal Tom. „Já taky ne,“ zavrtěl sem hlavou. Šla kolem nás jedna holka, která se jakž takž bavila s dvojčaty. „Ahoj, nevíš kde jsou dvojčata Andělské?“ ptal se jí ihned Tom. „Nevim, ještě nepřišly,“ zavrtěla hlavou a odešla. Sedli sme si tedy na naše místa a jenom hleděli na dveře, jestli náhodou nepřijdou andílci, ale pořád nikdo nešel a Ropucha už byla ve třídě. Přeměřila si celou učebnu a pak se podívala na lavici před námi. „Kde jsou slečny Andělské?“ zajímalo ji. „Prosím, pančtelko, ony ještě nedorazily,“ řekla jedna holka. Byla to nějaká bárbí a podle toho jak se šklebila, bych řekl, že holky moc ráda neměla. „Ach ano, kdo jiný??? Ony jediné chodí za školu!!! Tak to si ihned poznačím!!! Jak si to mohou ty dvě dovolit? Bůhví, co si o sobě myslej a najednou si nepřijdou ani do školy? Tak na to bychom se podívali,“ mumlala si pro sebe ropucha a zapisovala si to do notesu. Tom se na mě podíval. „Hey, tak to už je vážný! Neměli bychom se náhodou holek zastat?“ zajímalo ho. Začal sem přemýšlet. „Ne Tome, radši ne!!! Třeba bychom něco blbě kecli a ony by za pár minut třeba přišly. Počkáme do třetí hodiny a když nepřijdou, tak se jich zastaneme, ju?“ usmál sem se. Tom kývnul.
Ketys a Pytris
„Ale Ketys dělej!!!“ ječim na ni z nervů. Ségra si hezky oblíká pomalu svoje černé s´ˇtované punčocháče a ještě si k tomu píská. „MNo jo, pořád!!! Neboj, škola je dneska do půl čtvrté. Nebo si myslíš, že nám uteče?“ ksichtila se ségra. „MOrdyjééééééé, mě z tebe odvezou!!!!!“ rvala sem si neravama vlasy. „Ale klídke, já už budu,“ řekla klidně Ketys, dooblíkala se a konečně sme mohly vyrazit.
"Dále," ozvalo se. "Kurva, my dneska máme ropuchu, přece dvouhodinovka chemie," řekla zděšené Ketys a vyměnily sme si pohledy. Obě polkneme a vejdeme dovnitř. Ropucha na nás vyvalí svoje vodnaté oči a zašklebí se jako kachna v březí. "ale, ale, koho pak nám to čerti nesou? Takže holky, když už jste konečně dokouřeily krabičku ciogaret, mohly byste si sednout," řekla. POdívala sem se na Ketys a poznala sem, že to, co ropucha řekla, bylo blbé. "Tak pozor. MY sme možná trošku divoké,a le nekouříme. Nevíme, proč bychom si měly ničit plíce. A za školou sme fakt nebyly, takže jako nevím, vo co vám go. Že se mi ráno udělalo špatně ještě neznamená, že sem přijdu a vybleju se vám k nohám, jenom proto, abyste nás mohla nesutále peskovat, takž mě už z dovolením..... neserte." Podívala sem se na Ketys a težce lapala po dechu. Ropucha to same, div nevyskočila z kůže, jaké měla nervy... "To si teda pak vyřídíme, řekla, ale šlo na ní poznat, že se totálně brutálně ovládá. "Je načase, abyste se vy dvě od sebe rozdělily. Markéto, vy budete sedět s panem Kaulitzem..." "S KTERÝM?" vyletěla Ketys vyděšeně. "Neřvěte tu po mě," řekla ropucha a poslala nás do lavic, aniž bychom se přesadili.
Ketys
Jakmile sme si sedala na svý místo, podívala se na Kaulitze (Toma) a najednou sem si vzpomněla, co se dělo v noci. Rychle sem se usadila a nevěnovala mu žádnou pozornost. Ještě aby jo... Vytáhla sem si věci na lavici a dělala si zápisky a byla nezvykle jako beránek,což trošku vyprovokavalo Toma. Teda, je tu dva dny a už je sebevědomej jako já... No to by hrálo... "Hej, Kotě," štěkl potichu. Vůbec sem mu nevěnovala pozornost. Ještě aby jo... Klidně sem psala zápisky a nenechala sem se rušit. "Kotě," zaslechnu zase za chvíli. "Hey, volá tě Tom," šeptla Petra. "No a? Ať si vyřve halsivky, se z něho neposeru.." pokrčila sem rameny a dál psala. Ropucha mě sledovala. "Kotě, Kotě, Kotě, Kotě, pls, pls, otoč se," typal furt Tom. Já se už pomalu vařila a myslela, že mu jednu ubalím, ale ještě se budu krotit, bo ropucha nás furt sleduje a to mě sere. "KOTĚ!!!" zaječí tiše Tom. Tak teď to vyhrál. "Pane Kaulitzi, prosím vás, nerušte ostatní, obzvlášť velkou lejdy, která hraje, že se učí, což shledávám jako velmi zajímavé," řekla ropucha. Já myslela, že ji zabiju. "Paní učitelko," začal Tom. "NIc takového. Slečno Andělská, sedněte si k panu Kaulitzovi a to okamžitě," řekla ropucha. "Který -á?" vyjeli sme všichni čtyři. "Slečná Markéta si sedne k panu Tomovi," zdůraznila ropucha a my si s Billem vyměnili pozice. Otráveně sem si k Tomovi sedla a trošku si od něho odtáhla židli. "Co je? Ty se mě štítíš?" zeptal se mě Tom. "Ne, jenom si pamatuju tu noc, víš.... a s prasetem se teda bavit nebudu," řekla sem a Petra s Billem vyprskli. "Teda, Kotě, snad namě nebudeš kvůli tomu nasraná, dyť sme byli úplně namol, takže bychom na sebe nemuseli být tak zlý, ne?" ptal se mě Tom. Já se zamyslela a podívala se na Petru a Billa, kteří na sebe zasněně koukali a vůbec všechno kolem ignorovali. Teda mezi něma to drsně zajiskřilo!!!!! "Tak co, budem se normálně bavit, nebo budeš na mě pořád nasraná?" zeptal se mě Tom a vytrhl mě z přemýšlení. "Co?" podívala sem se na něho nechápavě. "Takže?" zeptal se Tom. "Ale já nedávala pozor. PArdon, cos říkal?" řekla sem s milý úsměvem. Tom mi jenom zopakoval otázku. "Hmmm, takže pokud se nebudeš chovat jak nadrženej úchyl, tak možná jo," řekla sem a on se na mě podíval jak na blázna. "KAULITZ!!! ANDĚLSKÁ!!!!!" zařvala ropucha a my se na ni podívali "Dávejte pozor," řekla. "Ale já dávám pozor," ohradila sem se. "NE, vás nemyslím. Já myslím ty dva vepředu.A le vy se nebavte, nebo už dostanete poznámku!!!! Rušíte celou třídu!!!" prskla po mě Ropucha. "No sorko," zamručela sem. "Ropucha dál vykládala novou látku, ale zase se podívala na Billa s Petrou, kteří měli oči jenom pro sebe a teď už doslova vyletěla z kůže!!! "Tak takhle to dál nejde. Markéto, vy si přesedněte k Billovi, doufám, že vy na sebe tak koukat nebudete," řekla ztrápeně Ropucha, bo z nás už vážně nemohla. "Okii, já na holky teda nejsem," řekla sem a všichni se rozesmáli. Bill na mě hodil vyčítavý pohled a pak na Toma, který se mohl usmát. Petra myslela, že mě zabije. Já si teda sedla a všímala si svýho. Za chvíli mi na moji polovinu lavice přistál papírek. "Proč si ze mě děláš srandu?" stálo na něm. Psal to beztak Bill. Já se na něho podívala a on na mě koukal psím pohledem, že dychtil po odpovědi a nešlo jeho kukadlům odolat. Má krásný oči, jako kdybych se dívala Tomovi do očí. "Tak sorko, Bille, nebylo to myšlený zle, ale prostě mi přijde divný,že kluk vypadá takhle," vysvětlila sme mu. "Hmm. Mno a dyť mě ani moc neznáš," namítl Bill. "To je vlastně pravda," přikývla sem. "Takže bychom se měli trošku blíž poznat, ne? Máš odpoledne čas?" ptal se mě Bill. "Sorko Bille, ale já mám schůzku s Gustavem, musím si s ním něco probrat," řekla sem. "Gustavem?" nechápal Bill. "No, Gustav. On je takovej blonďatej svalnatej kluk, neznáš?" nechápala sem. "Jo, znám. Aha, takže nic," řekl Bill a tím naše debata skončila a za minutu zvonilo a po celý den už sme bordel nedělali.